ZIMNÍ SLUNOVRAT 2023

Bilance roku 2023

„Staré cesty, zvyky a nefunkční vzorce či vztahy umírají, aby mohlo přijít to nové“.

Stejně jako všechny Křesťanské svátky, i Vánoce jsou napasovány do času, kdy se od pradávna scházeli lidé a dle přírody oslavovali a vítali nový život či se loučili s tím starým. Vždy se motali na hranici života a smrti, která má stejně jako zrození, jedinečné místo v každém našem životě. Máme za sebou období temna, kdy vrcholí tma a naše dny se rapidně zkracují. Tyto dny byly vždy využívání ke zklidnění, uvolnění, vypuštění a obecně naladění se na sebe a své vlastní a vnitřní temno.

Dnes je 22. prosince 2023, den zimního Slunovratu a zároveň přesně 8 měsíců od mého druhého porodu.

Na chvíli se vrátím i k mému prvnímu porodu, protože tím to vše začalo. Viktorka mně do života přinesla chaos, rozbořila všechny mé představy a očekávání. Ač jsem si myslela, že v životě vím, kam patřím, a že jsem prožila i ty velmi náročné dny.. teprve s ní jsem si šáhla na hranu svého života. Až teď, téměř po 4 letech se na ty první týdny a měsíce po porodu dívám s velkým klidem a obdivem k sobě samé. Až teď mě dochází, jak obrovskou sílu ženy mají a co jsou schopné zvládnout. Viktorka mně otevřela dveře k sobě samé. A rozhodně to nebylo nic, co bych v tu dobu chtěla nebo čemu bych byla jakkoliv otevřená. Vedla mě skrze své pocity až na dřen svého sebepoznání a až ve chvíli, kdy jsem se konečně potkala sama se sebou mě došlo, že život, který žiju je spíše nějakou iluzí a představou o tom „jak by to mělo vypadat“. Přesně v tuhle chvíli se otevřely brány, které mě až do teď vedou skrze intuici k objevování sebe, svých limitů, přání a toho, co od života a od sebe vlastně skutečně chci.

Na této cestě stále si přitahuju a potkávám nové lidi, kteří mě inspirují a vnášejí do života další podměty a zamyšlení. A taky mě ze života odchází i spousta lidí, kteří so volí svojí cestu jiným způsobem a už se v ní nepotkáváme.

Mezi Viktorkou a Kryštofem tu byla ještě jedna duše, která mně otevřela zase trošku jiný pohled na křehkost života. Damián (jméno, které mě přišlo do hlavy hned po čárce na těhotenském testu), tu s námi dlouho nebyl. Odešel ani né ve 3 měsíci těhotenství. Potrat proběhl doma a po této zkušenosti a setkáním se tváří v tvář se smrtí, jsem věděla, že teď už dokážu všechno. Že mé tělo má moudrost a ví, jak počít i porodit. Tato hranice mezi životem a smrtí je hrozně tenká a nikdy nevíte, na jakou stranu se překlopíte. I Viktorka semnou prožívala ztrátu, ale na zcela jiné úrovni. Jediné, co řekla, bylo „miminko už tu není“, a šla si zpět k hračkám. Tohle mě na dětech fascinuje a myslím, že by se od nich měli učit i všichni dospělí. Smrt k našemu životu patří stejně, jako zrození a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Můžeme smrt převlíkat do černa a nechávat za zdmi hřbitovů, nebo přijmeme fakt, že tu s námi vždy byla a vždy bude. Jsem vděčná, že sem kolem sebe měla své kamarádky a rodinu, kteří mě byly oporou a nezlehčovali ani jakkoliv nesoudili to, že jsem se rozhodla čekat, až dušička sama opustí mé tělo. Stalo se tak asi 14 dní potom, co jsem zjistila, že srdíčko už nebije. Je zajímavé, že u porodu Kryštofa jsem tuhle duši vnitřně cítila poblíž sebe (a stále to tak je)

Damián přinesl do mého života pokoru a obrovskou sílu, díky které jsem věděla, že mé tělo a jeho moudrost mě povedou vždy správnou cestou.

Na porod Kryštofa už jsem se chystala jinak. Pečovala jsem o tělo, duši i mysl a prošla velmi „zvířecí“ porodní zkušeností, která mě vehnala do žil nový život. Život mámy dvou dětí.

S Kryštofem přišlo zklidnění, uzemnění a plynutí. Tak, jak Viktorka rozdmýchala vody mých emocí a celého života, Kryštof sem vstoupil s uměním nechat věci „se dít“. Zjistila jsem, že je pro mě tato zkušenost velmi náročná. Po hektických 2 letech studia, vzdělávání a nekonečném koloběhu porodů, péči o rodinu i domov jsem se najednou měla ponořit do vln a nechat se unášet?

WOW. Tohle je pro mě teď velmi složitá věc, ale vím, že přináší mnoho poučení i do mého profesního zaměření. Porod totiž potřebuje právě to plynutí, zklidnění a naladění. Tento jedinečný proces se skládá z naprosto nekontrolovatelného děje, který můžeme buď přijmout nebo proti němu bojovat (a to vždy přináší jen další problémy).

Můj uplynulý rok byl neuvěřitelně nabitý a plný klikaté cesty, která mě vedla k porozumění sebe samé. Poodkryla jsem i jizvy své vnitřní holčičky, která s otevřením mého srdce dostala konečně prostor se naplno projevit.

Děkuju za každou jednu zkušenost, která mě zase posune někam dál. A která mě zabrzdí a naučí, že právě tady a teď je ten pravý život.